Facebookmail

Slavnost Krista Krále je jakým si „církevním Silvestrem“, protože po ní následuje již první neděle adventní a znamená začátek nového církevního roku.

Podstatou svátku je, aby jsme se přiblížili Kristu, vyjádřili mu svou věrnost a byli odhodláni zlepšit svůj život. Kristus není jako mnoho pozemských králů, kteří sedí a velí pouze na svém trůnu, ale ten, kdo bere svou pastýřskou hůl a vydává se hledat svá ztracená jehňata, pomáhá lidem, kteří klopýtají a dodává sílu těm, kteří to potřebují.

Ježíš prolil z lásky k nám na odpuštění našich hříchů svoji krev na kříži, trpěl a položil svůj život.
A za to se mu dostalo takové slávy. A dostává se jí všem, kdo ve svém životě bojovali se hříchem a naplnili svůj život láskou. Ti všichni žijí u Boha, v jeho království.

Ježíšovo království ale není z tohoto světa, nepodobá se tedy žádnému z žijících ani bývalých králů. V jeho královské důstojnosti ho uvidíme až při jeho druhém příchodu na svět, který si vždy připomínáme na začátku liturgického roku.

Poslouchejte dobře, k čemu jsme byli dnes vyzváni hned při úvodní modlitbě:

„Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva. Dej, ať celý svět vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí.“

(závěrečná modlitba breviáře)

Inspiraci ke Slavnosti Krista Krále naleznete zde: